Kája, 14 let

Dlouho jsem měla pocit, že si se svými problémy musím poradit sama.

Před pěti lety mi zemřela maminka. Bylo mi devět a nevěděla jsem, jak se s tím mám vyrovnat. Tehdy jsem se poprvé v životě uchýlila k sebepoškozování. Nikdo o tom nevěděl a po celkem krátké době jsem se z toho dokázala sama dostat. Ale před několika měsíci se moje nálada začala postupně zase zhoršovat a já jsem se k tomu znovu vrátila. Už jsem si s tím nevěděla rady, proto jsem sebrala odvahu a rozhodla jsem se svěřit metodičce prevence ve škole. Ta mě potom propojila s pracovnicí FOKUSu.

Začaly jsme se potkávat přímo ve škole. I když mám potíže s navázáním důvěry k cizím lidem, tady to šlo překvapivě rychle. Mluvila jsem o svých obavách, o tom, co mě tíží, a také jsme začaly hledat cesty, jak se sebepoškozováním přestat. Společně jsme vypracovaly protikrizový plán a vytvořily „krabičku první pomoci“ s věcmi, které mi pomáhají zvládnout nutkání si ublížit. 

Momentálně mám pocit, že to zvládám mnohem lépe, ale netvrdím, že už je to za mnou a že jsem z toho venku. Vím, že to bude ještě dlouhá a náročná cesta. Ale je to jiné v tom, že už vím, že na to nejsem sama a mám prostor pro sdílení všeho, co mě tíží.